Krátce nato se mi ozvali i kolegové Boháč a Mašín s velmi podobnou nabídkou. Po krátkém, leč „soustředěném tlaku“ jsem nakonec souhlasil – a od roku 2017 působím jako přednášející a garant předmětu Inženýrská geologie I pro studenty 4. ročníku navazujícího magisterského studia na Přírodovědecké fakultě UK.
Musím se přiznat, že moje idealistické představy o zaplněné posluchárně plné studentů dychtivých po geologickém poznání vzaly velmi rychle za své. Inženýrská geologie je totiž obor, který tak trochu „smrdí“ matematikou, fyzikou, chemií, technikou a prací v terénu za každého počasí – a to zkrátka není kombinace, která by dnes mladé lidi masově přitahovala. Dokonce se mi už stalo, že v jednom ročníku probíhala výuka pouze dvou studentů, a když jeden z nich nepřišel, čekala nás monotónní pětihodinová přednáška ve dvou.
Součástí výuky jsou i přednášky kolegů z praxe – například o tunelových stavbách s kolegou Chmelařem z PUDISu nebo bloky kolegyně Šmejkalové z Geotechniky a kolegy Suchomela z GEOTECu. Právě propojení akademického prostředí s reálnou praxí považuji za klíčové.
V době internetu, umělé inteligence a okamžitých odpovědí není jednoduché udržet pozornost studentů. V rámci výuky tak pravidelně čelím křížovým výslechům ze strany „tety Wiki“, „strejdy Googla“ a nově i ChatGPT. Jenže geologie je pořád exaktní a empirická věda – a zkušenosti z terénu zatím žádný algoritmus plně nenahradí.
Velkou výhodou je, že se v inženýrské geologii pohybuji aktivně už od roku 1997, kdy jsem začínal jako prostý „blátošlap“. Za ta léta jsem nasbíral řadu zkušeností, často spojených s vtipnými, méně vtipnými i vyloženě nebezpečnými situacemi. Tyto historky vytahuji ve chvílích, kdy v rámci pětihodinové přednášky studentům začíná klesat bdělost – a paradoxně jsou to často jediné věci, které si pak pamatují u zkoušky.
Největší zájem tradičně vzbuzují příklady projektů, které neskončily ideálně a řešily se u nich závažné geologické problémy. Právě na nich se nejlépe ukazuje správný postup a řešení – protože tady opravdu platí, že chybami se člověk učí. Výuku doplňují fotografie ze staveb a ukázky projektů i realizací z dílny SUDOP PRAHA. A i když se studenti po škole rozprchnou do různých firem, o existenci naší společnosti velmi dobře vědí. Kontakt s mladou generací je přínosem i pro mě osobně. Udržuje mě v obraze nejen v rámci vývoje geologických věd, ale i nových technologií, postupů a inovací. Zároveň naše středisko využívá odborné kapacity fakulty ke konzultacím u složitých geotechnických úkolů.
V anonymním hodnocení výuky na PřF UK se přednáška z inženýrské geologie dlouhodobě umisťuje na předních příčkách oblíbenosti – právě proto, že nejde o strohou faktografii, ale o propojení teorie s reálnými zkušenostmi z praxe. A jako příjemný bonus bereme i to, že část studentů z předchozích let dnes posiluje tým střediska 207 v SUDOP PRAHA. Závěr je tedy jednoduchý: spolupráce akademického a firemního světa dává smysl – a funguje oboustranně.